Želva nádherná
19. dubna 2008 v 8:47
|
Želva nádherná
Želva nádherná je to nejroztomilejší zvířátko na světě . Je strašně milá a poslušná . Moc toho nevyžaduje jen trochu lásky a jídla . Je to skromné zvířátko :-)

Příživa
13. dubna 2008 v 9:58
|
Želva nádherná

Jsme prostě nerozlučná dvojka , Má želvička jmenuje se Příživa nedám na ni dopustit !!!
Pro Verunku
12. června 2007 v 17:12
Našla jsem vílu,
Kámošku s velkým Ká,
sluneční hvězdu,
co země se dotýká.
Je to až k nevíře,
chvílemi k zbláznění,
že vůbec jsi,
že nejsi mámení.
A přesto se tě děsím
vílo jediná,
že se rozplyneš,
že nejsi skutečná.
Až budu ke dnu padat,
až nebudu nic zvládat,
chytneš mě a pomůžeš mi vstát,
pomůžeš mi city zase znát.
Řekneš, že jsi se mnou,
že mraky slz se přeženou,
že zaženeš smutné chvíle,
že bude zas jen mile.
Podržíš mě ať nespadnu dolů,
řekneš, že zvládnem všechno spolu,
otřeš mi z tváře slzy,
řekneš, že na smrt je brzy.
Až budu temnem ke dnu plout,
Verunko, přijď mě obejmout,
zazpívej mi o naději,
na tebe se pousměji.
Při mně prosím vždycky stůj,
pro tebe žiji příteli můj,
zažeň ty mé depky pryč,
zlý vzpomínky navěky znič.
Řekni že je pro co žít,
že v tobě mám co můžu chtít,
že navždycky jsme přátelé,
že bude zase vesele.
Kámošku s velkým Ká,
sluneční hvězdu,
co země se dotýká.
Je to až k nevíře,
chvílemi k zbláznění,
že vůbec jsi,
že nejsi mámení.
A přesto se tě děsím
vílo jediná,
že se rozplyneš,
že nejsi skutečná.
Až budu ke dnu padat,
až nebudu nic zvládat,
chytneš mě a pomůžeš mi vstát,
pomůžeš mi city zase znát.
Řekneš, že jsi se mnou,
že mraky slz se přeženou,
že zaženeš smutné chvíle,
že bude zas jen mile.
Podržíš mě ať nespadnu dolů,
řekneš, že zvládnem všechno spolu,
otřeš mi z tváře slzy,
řekneš, že na smrt je brzy.
Až budu temnem ke dnu plout,
Verunko, přijď mě obejmout,
zazpívej mi o naději,
na tebe se pousměji.
Při mně prosím vždycky stůj,
pro tebe žiji příteli můj,
zažeň ty mé depky pryč,
zlý vzpomínky navěky znič.
Řekni že je pro co žít,
že v tobě mám co můžu chtít,
že navždycky jsme přátelé,
že bude zase vesele.
Pro nikolku
12. června 2007 v 17:10 | Markétka Stehlíková
|
Básničky
Jsi tu pro mne, když jsem sama...
vyvedeš mě ze stínu...
a zaženeš smutnou hodinu...
jsi pro mne víc...
než dokážu Ti říct...
jsi moje hvězda nejjasnější...
zažívám pocit nejkrásnější...
jsi můj anděl dobré naděje...
co při mě stále je...
co pomáhá mi velice...
jsi jako má světice...
jsi část mého srdce...
které dávno prošlo v záruce...
jsi a budeš tady pořád pro mě...
díky za to že stojíš stále při mě...
děláš toho pro mne moc...
jsi má první pomoc...
ať mám chřipku nebo srdce zlomené...
zavoláš,přijdeš a rozesměješ mě upřímně...
jsi pro mě nejdůležitější článek...
jsi jako nitka náhrdelníku...
bez které by nedržel žádný korálek...
obyčejná bez zázraků...
s kouzel ve své osobnosti...
dáváš lidem kolem sebe vlnu štěstí...
chci Ti říct, že mám tě ráda...
víc než pouhého kamaráda...
vážím si Tě stále víc...
doufám, že to oceníš...
nechci Tě trápit...
nechci Tě zranit...
chci jen životem s Tebou proplouvat...
ať mám na co ve svém životě vzpomínat...
díky za to , že tu jsi...
bez tebe bych přišla o smysly...
Dík zato že jsi!!!
vyvedeš mě ze stínu...
a zaženeš smutnou hodinu...
jsi pro mne víc...
než dokážu Ti říct...
jsi moje hvězda nejjasnější...
zažívám pocit nejkrásnější...
jsi můj anděl dobré naděje...
co při mě stále je...
co pomáhá mi velice...
jsi jako má světice...
jsi část mého srdce...
které dávno prošlo v záruce...
jsi a budeš tady pořád pro mě...
díky za to že stojíš stále při mě...
děláš toho pro mne moc...
jsi má první pomoc...
ať mám chřipku nebo srdce zlomené...
zavoláš,přijdeš a rozesměješ mě upřímně...
jsi pro mě nejdůležitější článek...
jsi jako nitka náhrdelníku...
bez které by nedržel žádný korálek...
obyčejná bez zázraků...
s kouzel ve své osobnosti...
dáváš lidem kolem sebe vlnu štěstí...
chci Ti říct, že mám tě ráda...
víc než pouhého kamaráda...
vážím si Tě stále víc...
doufám, že to oceníš...
nechci Tě trápit...
nechci Tě zranit...
chci jen životem s Tebou proplouvat...
ať mám na co ve svém životě vzpomínat...
díky za to , že tu jsi...
bez tebe bych přišla o smysly...
Dík zato že jsi!!!
Pro Maričku
12. června 2007 v 17:09 | Markétka Stehlíková
|
Básničky
Měla jsem sny a ty sny se plní,
mé srdíčko jak kotě, spokojeně vrní,
jako každý i já měla a mám přátele,
jo bývá mi s nimi někdy vesele,
ale co se stalo teď,
zbořilo každou zeď,
poznala jsem anděla, anděla bez křídel,
my měli jsme se sejít, osud to tak chtěl.
Ty jsi prozářila můj život šerý,
Ty jsi zahnala přízraky i příšery,
Ty jsi ukázala mi sílu se smát,
Ty jsi mi ukázala, že nemám si na nic hrát.
I když slzy mou tvář občas zalejí,
nemám na světě jinou raději,
jsi, ...., anděl, co lásku mi dává,
lásku, sice není to ta pravá,
je to láska, láska přátelská,
přesto pro mě jsi víla nebeská.
Můj úsměv v slzách se někdy schová,
abys ty jej vykouzlila znova.
Promiň, za mé řeči, které někdy mám,
za tebe však já klidně i hlavu dám...
Jsi anděl...
Jsi ďábel...
Já jsem tvůj přítel...
Jsi dobro i zlo...
Jsi nádherné kouzlo...
Děkuji, že jsi...
mé srdíčko jak kotě, spokojeně vrní,
jako každý i já měla a mám přátele,
jo bývá mi s nimi někdy vesele,
ale co se stalo teď,
zbořilo každou zeď,
poznala jsem anděla, anděla bez křídel,
my měli jsme se sejít, osud to tak chtěl.
Ty jsi prozářila můj život šerý,
Ty jsi zahnala přízraky i příšery,
Ty jsi ukázala mi sílu se smát,
Ty jsi mi ukázala, že nemám si na nic hrát.
I když slzy mou tvář občas zalejí,
nemám na světě jinou raději,
jsi, ...., anděl, co lásku mi dává,
lásku, sice není to ta pravá,
je to láska, láska přátelská,
přesto pro mě jsi víla nebeská.
Můj úsměv v slzách se někdy schová,
abys ty jej vykouzlila znova.
Promiň, za mé řeči, které někdy mám,
za tebe však já klidně i hlavu dám...
Jsi anděl...
Jsi ďábel...
Já jsem tvůj přítel...
Jsi dobro i zlo...
Jsi nádherné kouzlo...
Děkuji, že jsi...
Matka
12. června 2007 v 17:07 | Markétka Stehlíková
|
Básničky
Jak bolí zklamání,
jak slzy bolí.
Hlavně, když vlastní matka
ty rány zasype solí.
Proč vlastně svěřovat se?
Proč u ní hledat útěchu?
Je to jak svěřovat se
kameni u mechu.
Je také necitelný,
také nic nechápe.
Pohltí tvoje slzy,
však tvoje city,
vidí jen nesnáze.
Vidí co cítíš,
nechápe podstatu.
Jak ti má tedy pomoct?
To už jen k zázrakům.
Mysl se oklepe,
však duše plaká,
srdíčko netepe,
a slza padá...
Však slunce zase vyjde,
ty názor změníš,
zrada už nebolí,
matky si ceníš.
To ona pomůže
při každém trápení,
ty se vždy vyplakáš,
a jsi zas na zemi.
Už se pak nezlobíš,
jsi rád, že ji tu máš,
tak vždy to špatné
zas rychle smaž!
Našel jsi útěchu,
srdíčko nebolí,
slzy už odtekly,
vzpomínky za bolest nestojí...
jak slzy bolí.
Hlavně, když vlastní matka
ty rány zasype solí.
Proč vlastně svěřovat se?
Proč u ní hledat útěchu?
Je to jak svěřovat se
kameni u mechu.
Je také necitelný,
také nic nechápe.
Pohltí tvoje slzy,
však tvoje city,
vidí jen nesnáze.
Vidí co cítíš,
nechápe podstatu.
Jak ti má tedy pomoct?
To už jen k zázrakům.
Mysl se oklepe,
však duše plaká,
srdíčko netepe,
a slza padá...
Však slunce zase vyjde,
ty názor změníš,
zrada už nebolí,
matky si ceníš.
To ona pomůže
při každém trápení,
ty se vždy vyplakáš,
a jsi zas na zemi.
Už se pak nezlobíš,
jsi rád, že ji tu máš,
tak vždy to špatné
zas rychle smaž!
Našel jsi útěchu,
srdíčko nebolí,
slzy už odtekly,
vzpomínky za bolest nestojí...
Samota
12. června 2007 v 17:06 | Markétka Stehlíková
|
Básničky
V koutě sedím, sama a bezmocná.
Je tu tma, já do prázdna hledím,
Nevím, proč tu jsem, co tu dělat mám.
Snad někdo mi pomůže od mé samoty.
Jsem pořád sama,
Nemám už sílu ani žít,
Bezmocná slečna,
Co už nemá kam jít.
Zahnaná do kouta,
A přitom nevinná.
V srdci bolest, žal a jednu pohasínající naději.
A teď tu sedím,
Schoulená v klubíčku,
Sama pořád dál a dál.
Už mi nikdo nepomůže.
Už tu navěky zůstanu sama, bezmocná a ztracená..
Je tu tma, já do prázdna hledím,
Nevím, proč tu jsem, co tu dělat mám.
Snad někdo mi pomůže od mé samoty.
Jsem pořád sama,
Nemám už sílu ani žít,
Bezmocná slečna,
Co už nemá kam jít.
Zahnaná do kouta,
A přitom nevinná.
V srdci bolest, žal a jednu pohasínající naději.
A teď tu sedím,
Schoulená v klubíčku,
Sama pořád dál a dál.
Už mi nikdo nepomůže.
Už tu navěky zůstanu sama, bezmocná a ztracená..
Chlapec
12. června 2007 v 17:04 | Markétka Stehlíková
|
Básničky
Stalo se z nerozvážného mládí,
že vyklubal se chlapec,
teď milenci přou se, hádají,
jeden na druhého vinu svádí,
neumí z vrchu podívat se na věc.
Dědeček i babička o vnukovi neví,
zřejmě budou jistě rádi,
až se u nich zjeví.
Chlapec bez otce a matky strádá,
chce se o něco opřít,
o rodinu, jenž bude ho mít ráda.
Matka jeho v bílém prášku se topila,
zbaběle se zachránila,
když za smrtí skočila.
Otci snad také zemřít se chtělo,
v kartách si nadělal nepřátele,
pak ostří nože do něj vjelo.
Chlapec čekal, dlouho čekal,
s hladem v břiše na matku,
dnem i nocí na ní myslel,
neměl ani památku.
že vyklubal se chlapec,
teď milenci přou se, hádají,
jeden na druhého vinu svádí,
neumí z vrchu podívat se na věc.
Dědeček i babička o vnukovi neví,
zřejmě budou jistě rádi,
až se u nich zjeví.
Chlapec bez otce a matky strádá,
chce se o něco opřít,
o rodinu, jenž bude ho mít ráda.
Matka jeho v bílém prášku se topila,
zbaběle se zachránila,
když za smrtí skočila.
Otci snad také zemřít se chtělo,
v kartách si nadělal nepřátele,
pak ostří nože do něj vjelo.
Chlapec čekal, dlouho čekal,
s hladem v břiše na matku,
dnem i nocí na ní myslel,
neměl ani památku.